Jsme tu jeden pro druhého, jsme provázáni navzájem a se svým prostředím, jsme součástí bohaté sítě interakcí:
(in)Formujeme a jsme formováni..
Sami jsme dynamickou sítí interakcí:
je jí naše tělo, různorodé odstíny našeho prožívání i to, jak přemýšlíme.
Kam nás naše mysl a představy o sobě a o světě pustí, co nám dovolí a co nám vymezí?
Kde nás naše tělo omezuje a kdy je nám náš instinkt a vtělený vjem přirozeným moudrým kompasem?
Jsme přírodou a naše tělo nám to stále připomíná:
dává nám možnost tady být, bohatství vjemů a schopnost se zapojit.
Dává nám také limity a jistý čas.
Nějakým způsobem se utváří, roste, udržuje a obnovuje.
A nějak také dokáže ukládat do své paměti, co jsme neměli kapacitu prožít a strávit, a pak nám to v podobných konstelacích vyjevit..
Jak se nám žije v prostředí našeho prožívání, emocí a tělesných vjemů, konceptů a myšlenek?
Daří se nám v něm plně být, s tím, jak to právě je?
Užít si to, co můžeme a máme k dispozici?
Umíme být i s tím, kde vnímáme limity, omezení, těžkosti? Je možné je využít jako cestu spíše než překážku?
Máme i jiné možnosti, než se spoléhat na staré známé příkazy, zákazy, návyky a strategie přežití?